Toggle menu
10,3 tis.
166
13,8 tis.
89,6 tis.
WikiFood Recepty
Toggle preferences menu
Toggle personal menu
Nejste přihlášen(a)
Your IP address will be publicly visible if you make any edits.

Historie barů

Z WikiFood Recepty
Verze z 14. 6. 2025, 12:17, kterou vytvořil Editor (diskuse | příspěvky) (vytvoření informačního článku)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Historie barů

Jak povstal bar Domovem barů a míchaných nápojů, tak jak je nyní známe, je Amerika. Španělé, Portugalci a Holanďané, zvyklí již ze svých domovů na alkoholické nápoje, nemohli je postrádat ve své nové domovině a zřizovali proto výčepy lihovin. Ty se obvykle dělily na dvě části, na přípravnu a na místnost pro hosty, oddělené od sebe bariérou (angl. Bar-rier) a zde jsme právě u původu jména baru. Toto jméno přijaly ovšem mnohem později původně byly označeny jen „inn” (hostinec) když již byly náležitě zdokonaleny a vybaveny. V dobách velkého stěhování na americký západ mohli osadníci, praví zlatokopové a lovci, koupit v těchto podnicích vše, co potřebovali, popovídat si, napít se nebo si zahrát karty. … p Teprve v 19. století a hlavně v jeho posledních desetiletích se bary začaly modernizovat. Místo dřevěného výčepního stolu byl bar vybaven dlouhým vysokým pultem z kovu nebo z drahého dřeva, u něhož však zpočátku nebyly židle, neboť majitel neměl zájem, aby hosté poseděli, ale raději viděl, když se vystřídalo více hostů. Samotní hosté rovněž neměli zájem u baru dlouze vysedávat, neboť pro ně platilo heslo: Time is many. Tento barový pult doplněný později nepohodlnými vysokými židličkami je charakteristický pro všechny bary na světě. Jinak zařízení barů podléhá změnám, zvláště u podniků luxusních, a nemá pevných forem. Na sklonku 80. let minulého století byla v amerických barech zavedena novinka: free-lunch-table. V barech byly nachystány chlebíčky obložené různými sýry, uzeným jazykem, šunkou, roastbeefem a salámy, rybami, rajskými jablíčky i jinými pochoutkami, a tyto se podávaly zdarma. Když si host zaplatil nápoj v jakékoli ceně, mohl sníst jakékoli množství chklebíčků. Majitelé počítali s americkým spěchem. Také správně. Ale již před I. světovou válkou přestala většina barů podávat free lunch, poněvadž náklad na něj byl neúnosný. Bary totiž, hlavně v přístavních městech, byly navštěvovány přistěhovalci, kteří nemohli hned najít práci, měli proto více času než peněz a bezplatné najedení v baru jen vítali. Anglii byl ještě v 19. století označován jako bar prostor oddělený od místnosti pro hosty přepážkami jako na poště, kde seděly starší i mladší, přívětivé i nabručené ladies, host zaplatil u okénka, načež mu byl vydán žádaný nápoj. Také zde si musel nápoj vypít vestoje. V těchto podnicích nebyl valný výběr. Silné alkoholické nápoje se podávaly jen ve velkých podnicích nebo v klubech. Po prvé světové válce nastala pronikavá změna. Také v Anglii byly zřizovány velké, přepychové a elegantně zařízené barové podniky, v nichž stejně jako v Americe byli zaměstnáni jen muži. Ženská obsluha byla v Evropě nejdříve zavedena v Německu. Hosté prý přijmou z ženské ruky i nápoj, který jim zrovna „nesedí”. Americké „drinky” v původní formě byly z počátku podávány jen v přístavních městech, ve vnitrozemí byly všelijak pozměňovány, takže by je tehdy Američan ani nepoznal, i když se podávaly pod původním označením. New Yorku byl kdysi oblíben sherry-cobbler, který se podával za velkých veder pro osvěžení. Sklenice o obsahu 0,3 l se naplnila tlučeným ledem až po okraj, na led se nalila osminka nejlepšího sherry, nahoru se dal cukr, na čtyři díly naříznutý řez ananasu a dokola čtyři čtvrtky pomeranče. Do ledu zarazil mixée šest stébel a na ně zavěsil hrozny, na ananas dal směs třešní a jahod a mezi ně zatkl snítky máty peprné. Američan, známý svým stálým spěchem, si pochutnal na osvěžujícím ovoci, stéblem vysál ledově studené sherry a za několik minut spěchal dále za svým obchodem. Ve střední Evropě nemáne vždy tolik čerstvého ovoce, proto jím tolik nehýříme, ale jsme rádi, můžeme-li podat řez citronu nebo pomeranče nebo ovoce kompotované. Naši lidé také nestojí o led, zatím mají rádi hutnější nápoje, ale každý phostitel musí být připraven, aby mohl podat i nápoje prosté alkoholu. Mluvíme-li o barových nápojích, myslíme většinou hned na cocktaily, které jsou u nás nejznámějším, ale jen malým úsekem všech míchaných nápojů, které zná odborník. Původ názvu cocktail je vykládán různě: podle jedné verze, která je nejpravděpodobnější, vznikl cocktail při pití na počest vítěze v kohoutích zápasech. Španělé a Portugalci naučili své krvavé zábavě své mexické kamarády. Ta se stala velmi oblíbenou, zvláště když po zápase byl důvod k pití na oslavu kohoutího vítěze. Cocktail znamená vlastně kohoutí ocas. Kohoutí vítěz udával prý také barvu cocktailu, podle svého ocasu. Míchané nápoje jsou však mnohem staršího data, dokonce se uvádí, že již staří Řekové a Římané je znali, zda však měli pro ně své předpisy, nebylo prozatím zjištěno. Bar ve středoevropském pojetí je ponejvíce elegantně vybavenou místností, jejíž zařízení musí návštěvníka upoutat. Některé přední hotely mají buď malé bary jen pro hosty hotelu nebo jako samostatná oddělení, přístupná širší veřejnosti. Barový púult je společným znakem těchto podniků. Bary nalezneme i na zámořských lodích, kde bývají zvlášť přepychově vybaveny. Všechny bary však nejsou stejné. Tak např. v italských městech mají zcela odlišný charakter, neboť se podobají našim bufetům. Nalézáme v nich známá espressa, vedle koláče, cukrovinky, několik stolků, někdy i prodej zmrzliny a přirozeně zde dostanete také víno a likéry. Anglii a v severských zemích nalézáme ve značné míře mléčné bary, opět denní podniky.