Editace stránky Ovoce

Pokusy s pěstováním [[ovoce]] jsou staré přes 8000 let. Archeologové našli doklady v podobě zkamenělých [[jablek]] v pravěkém tureckém sídlišti. Také neolitická sídliště v Dánsku a ve Švýcarsku poskytla fosilní zbytky ovoce, jako jsou [[trnky]], [[ostružiny]], [[maliny]], [[jahody]], [[borůvky]] a planá jablka. Tato [[jablka]] byla větší než dnešní pláňata a předpokládá se, že stála na raném stupni kultivace. [[Meruňky]] a [[broskvoně]] pěstovali v Číně už přes 3000 lety. Postupně se šířily na západ, a protože [[meruňky]] zdomácněly v Arménii, začali je Římané nazývat armeniacum, "arménská jablka". V Arménii, severní Persii a na úpatí Kavkazu jsou oblasti, kde se ve starověku rozprostíraly nejlepší sady. Zde je domov [[vinné révy]], [[kdouloní]], [[mišpulí]], [[granátových jablek]] a snad i [[švestek]] a [[slivoní]]. Domníváme se, že Féničané přivezli vinnou révu z Arménie do Řecka a Říma a že Římané ji začali pěstovat v jižní Francii a na příkrých březích Rýna. Pěstování ovoce se rozšířilo také jižně, směrem na tzv. plodný půlměsíc Mezopotámie. Tady farmáři pěstovali ovocné stromy, jako je granátovník, [[jabloň]], [[třešeň]], [[broskvoň]], [[morušovník]] a [[fíkovník]].
[[Pomerančovník]], původem z Číny, se pravděpodobně objevil v Indii během 1. století, odkud se dostal na východní pobřeží Afriky do Levanta. Římští zahradníci zakládali pomerančovníkové sady v Itálii a byli to nejspíš oni, kdo dovezl pomeranče do Španělska, i když tzv. [[španělské pomeranče]] se přičítají muslimským válečníkům, kteří přivezli také citroníky. Do Nového světa putovaly pomerančovníky v 16. století a až v roce 1769 našly nový domov v Kalifornii. Banánovníky prodělaly podobnou cestu, avšak o něco dříve; do Indie dorazily asi v roce 500 př. n. l. a odtud migrovaly na Kanárské ostrovy, do Karibské oblasti a do Afriky.
V 17. a 18. století začala významná výměna ovoce mezi Evropou a Amerikou. Jahody vyšlechtěné v Americe byly poprvé dovezeny v roce 1660 a americká jablka se začala prodávat na londýnských trzích v 70. letech 18. století spolu s banány z karibské oblasti a také novou rostlinou s jasně růžovými až tmavočervenými řapíky, o níž nikdo nevěděl, jak ji vařit. Přišla ze Střední Asie, nejspíš z Uzbekistánu, kde ji jedli, a stále ještě jedí, syrovou. Rostlina se nazývá [[rebarbora]] a po čase se prosadila ve Velké Británii i jinde v Evropě, většinou povařená s cukrem.
[[Ananas]] je jediným ovocem pocházejícím ze Střední Ameriky, které dosáhlo světového věhlasu, než došlo k oblibě [[avokáda]].
V Brazílii a Peru se ananas pěstoval alespoň o tisíc let dříve. Společně s [[kvajávou]], [[papájou]], [[avokádem]] (plody amerického tropického stromu zlatolistu, ''Chrysophyllum cainito'') a anonou se rozšířil a zdomácněl na Karibských ostrovech a splynul s původními domácími plody.
Jihovýchodní Asie byla štědře obdařena plody jako [[banány]], [[mango]], [[karambola]], [[durián]], [[rambutan]] a [[mangostana]]. Není příliš pravděpodobné, že se s rambutanem setkáme mimo rodnou Malajsii, ale [[mango]], které bylo dovezeno do Karibské oblasti v 17. století, se od té doby stalo světoznámým.

== Odrůdy a hybridy ==
Vzájemná křížitelnost některých ovocných druhů a možnost výběru po křížení inspirovala zahradníky už ve starém Římě k pěstění slivoní. Zušlechťování ovocných druhů probíhalo dvěma směry: využitím proměnlivosti a hybridizace. Proměnlivost se projevuje uvnitř určitého druhu tím, že odrůdy mají odlišné vlastnosti nebo kvality. Křížením dvou odrůd [[jablek]], jako je "''Worcester''" a "''McIntosh Red''", vzniká nová, třetí odrůda - "''Tydeman's Early Worcester''", která v sobě slučuje nejlepší vlastnosti obou rodičů.
Vzdálený kříženec neboli hybrid je výsledkem křížení mezi rodiči, kteří jsou si genericky vzdálení a jsou zřetelně odlišní. Křížením grapefruitu s tanžerínkou vzniká kříženec, jehož plody nesou charakteristické znaky obou druhů a nazývá se tangelo.
U citrusů vůbec probíhá křížení snadno. Příkladem je ugli, jiný kříženec mezi tanžerínkou a grapefruitem, klementínka jako kříženec tanžerínky a pomerančovníku a citranž, kříženec citroníku a pomerančovníku.
Mnohé z těchto hybridů se stávají spíše botanickými kuriozitami se zanedbatelným komerčním významem, jiné se však ve světě obchodu postupně prosazují. Jamajský ortanique, kříženec mezi pomerančovníkem a jednou z odrůd tanžerínky, nejspíš satsumy, je toho dokladem.
Některé sezonní odrůdy ovoce jsou velmi atraktivní a neobvyklé - např. krvavé pomeranče, růžové grapefruity a červené banány s růžovou dužninou.

== Průmyslové zpracování ovoce ==
Slupka všech citrusových plodů obsahuje aromatické látky, vonné silice, které se využívají při vaření, pečení, výrobě likérů; nezbytné jsou v kosmetice jako složky parfémů. Citronová silice se běžně využívá k přichucení pokrmů a kůra hořkých pomerančů, jako je bergamot nebo bigarádie, poskytuje vonnou silici neroli a bergamot zpracovávanou do kosmetických přípravků. Bezpočet druhů ovoce se používá k ochucení likérů a brandy, z těch nejznámějších jsou po pomerančové curaçao a griotka vyráběná z višní.
Kyselina citronová je obsažena hlavně v dužnině plodu, je užitečným vedlejším produktem citronů. Vyrábí se v krystalické formě a používá se k ochucení osvěžujících nápojů a cukrovinek. Enzymy papáji a ananasu se využívají k nakládání masa, protože pomáhají rozkládat bílkoviny.
Mnohé ovocné příchutě, např. banánová, hrušková a ananasová, byly pro potřeby potravinářského průmyslu vyrobeny i uměle. Uplatňují se zejména při výrobě zmrzliny a osvěžujících nápojů.

== Nákup a ukládání ovoce ==
Při nákupu ovoce dávejte pozor, nemají-li plody měkká otlačená místa. Pokud možno dejte při koupi přednost ovoci volně vystavenému než balenému a kupujte raději sezonní druhy ovoce, které jsou nejen chutnější, ale i levnější. Způsobů, jak zjistit zralost plodů, je hodně, avšak u každého ovoce je jiný.
Nebudete-li jíst ovoce hned, je lepší kupovat plody mírně nedozrálé a nechat je doma dva až tři dny dojít při pokojové teplotě. Zralé plody uložíme raději do chladničky. Každé ovoce však má jiné nároky na dozrávání, a není proto možné dát univerzální radu, jak poznat, kdy jsou plody vhodné k jídlu.

== Ovoce v kuchyni ==
Čerstvé, konzervované nebo [[sušené ovoce]] má v kuchyni nejrozmanitější použití. Oblíbené jsou ovocné saláty a dezerty, ale i kombinace ovoce se [[sýrem]] nebo vařeným či pečeným masem. Často se ovoce pojídá samotné.
Cukry a kyseliny obsažené v plodech podstatně přispívají k výsledné chuti pokrmu a podle toho se ovoce používá k vaření nebo se zkonzumuje čerstvé jako stolní druhy.
Například [[zeleninové banány]] obsahují hodně škrobu a jsou méně sladké než příbuzné ovocné banány. Proto se upravují hlavně jako [[zelenina]]. [[Jablka]] vhodná na vaření mají málo cukrů, zato hodně [[kyseliny jablečné]]. Také se lehce rozvářejí, zatímco dezertní jablka zůstávají pevná.
[[:Category:Citrusové plody]] na salát nebo kompot je třeba oloupat nožem a s kůrou odstranit i bílé albedo. Ideální je odstranit i střední část, tj. semena a blanitá oplodí jednotlivých dílků. Chceme-li získat kůru z citrusových plodů na ochucení nápoje (ovšem jen z plodů chemicky neošetřených), použijeme škrabku na brambory, která nám umožní sloupnout jen svrchní vrstvu kůry. Oblíbenou sladkostí je celá kůra, kterou svážeme v několika kusech k sobě, opakovaně spaříme, osušíme a vložíme do cukrového sirupu, aby zesládla. Chceme-li získat citrusovou kůru jako sladidlo, potřeme ji kostkou [[cukru]].
[[Jahody]] nesladíme předem, protože cukr pohltí většinu vody a ovoce ztratí pevnost. [[Červený rybíz]], [[černý rybíz]] i vzácnější [[bílý rybíz]] se musí nejdřív odstopkovat. Zdlouhavou práci lze urychlit, použijeme-li k odtržení plodů od stopky vidličku. Většina bobulového ovoce obsahuje množství vody; přidejte cukr a jen krátce povařte, aby bobule zůstaly celé.
Cukrové melouny, zvláště charentské, se krájejí těstě před podáváním, jinak ztratí svou jemnou chuť a vůni. Aby oloupané [[banány]], [[jablka]] a [[hrušky]] netmavly, ponoříme je do okyselené vody (voda s několika kapkami [[citronové šťávy]] nebo lžičkou [[kyseliny citronové]], [[kyseliny vinné]] či [[kyseliny askorbové]]. Pro kompotování je lepší používat lehce nedozrálé čerstvé plody, protože v této fázi obsahují nejvíce [[pektinu]].

[[Category:Ovoce]]