Domácí zabijačka

Domácí zabijačka. Když se řekne pravá domácí zabijačka, tak ti, kteří o tom něco vědí, si automaticky představí mrazivé prosincové ráno, kotel, v němž vře voda, hory oloupané cibule a česneku, kopec uvařených krup a pochopitelně chrochtajícího pašíka, který se ve chlívku rozčiluje, protože už více než den nedostal nažrat. Představa je to veskrze správná, ale často už patří minulosti. Vykrmit prase j epráce nejen poměrně náročná, ale především každodenní bez ohledu na svátky a dovolené. Prostě pašík chce dvakrát denně plné koryto a je mu úplně jedno, zda jeho majitel zrovna zápasí s chřipkou, nebo touží po dovolené u moře. Dnes je běžné, že vyznavači vepřových lahůdek zakoupí již prasátko zabité a rozporcované. A často i v létě, a hlavně na podzim. Tento způsob sice postrádá tu pravou atmosféru, ovšem na druhé straně je fakt, že vepřové hody si může dopřát i městský člověk přežívající v garsonce někde na sídlišti. Stačí mu k tomu poměrně málo. Několik velkých hrnců, potřebné koření, ostré nože, alespoň půlka prasete, a nezbytná je pochopitelně znalost osvědčených receptů.