Zelenina

Zelenina, podobně jako ovoce, je jedlou částí určitých rostlin. Má několik společných rysů: je spíše slaná než sladká a většinou ji ještě solíme. V mnoha zemích je přílohou k drůbeži, masu nebo rybám, je součástí pokrmu nebo jen doplňkem. Některé zeleniny jsou z botanického hlediska plody: rajčata jsou bobule a avokádo peckovice, ale obojí se běžně používají jako zelenina, protože nejsou sladké. Někdo určitě doplní ještě další odlišnost: zelenina se obvykle vaří, zatímco ovoce jíme syrové. Ale to je velmi volná definice, protože i zeleninu často jíme čerstvou v salátech a naopak mnoho pokrmů se neobejde bez ovoce tepelně upraveného.

Historie pěstování zeleniny

Všechna pěstovaná zelenina má předky mezi planými rostlinami, jejichž původ je v mnoha případech dnes již neznámý. S určitostí ale víme, že mnohé současné druhy zeleniny se pěstují už mnoho tisíc let. Máme doklady, že hrách pochází z planého hrachu (Pisum elatus) a pěstoval se v Turecku už kolem roku 6500 př. n. l. a že tykve, měsíční fazoly a snad i kukuřice se pěstovaly v Mexiku kolem roku 5000 př. n. l. Je pravděpodobné, že se v té době pěstovaly a sklízely i brambory a rajčata.

Spontálními genovými středisky primitivního pěstování zeleniny byly velmi ohlehlé části světa - Čína, Střední východ a Jižní Amerika. Od roku 3000 př. n. l. zemědělci v Mezopotámii pěstovali vodnici, cibuli, bob, hrách a čočku, pór, česnek a ředkev.

Ze západní Asie, kde zemědělci poprvé začali pěstovat užitkové rostliny, se plodiny šířily do Evropy. Zeleninu později pěstovali ve velkém Řekové a Římané a hned po příchodu římských vojsk se místní rolníci ujali pěstování plodin, které Římané s sebou přinesli: mrkev, pór, artyčoky, květák, česnek, cibuli a salát. Islámští dobyvatelé při postupu Španělskem na sever, do Francie, dělali zastávky dost dlouhé na to, aby vysadili rýži, špenát, lilek, mrkev a citrusy.

V Evropě se od středověku pěstovala zelenina ve velkém, zvláště v nížinách. Zahradníci pěstující zeleninu na prodej byli schopni část své úrody i vyvážet. Po vpádu Španělů do Jižní Ameriky koncem 15. století započala důležitá výměna plodin mezi Starým a Novým světem.