Plnotučná hořčice
More actions
Obrázky jsou pouze ilustrační. Máte vlastní foto receptu? Nahrajte jej pomocí naší aplikace, dostupné pro iOS, iPadOS, macOS a Android.
Plnotučná hořčice patří v České republice mezi nejoblíbenější. Takový párek nebo buřt si bez ní málokdo dokáže představit. Podle ředitele největší výrobny u nás Milana Havránka spotřebují Češi kolem 15 tisíc tun hořčice ročně.
Výrobna hořčice Pardubice
I když je hořčice považována za českou národní specialitu, ve skutečnosti jsme ve srovnání se zbytkem Evropy v její konzumaci spíše nováčci. Ve větší míře se v české kuchyni začala používat až na konci 19. století. První zmínky o výrobě a spotřebě hořčice v Evropě se datují kolem roku 800 n. l., kdy císařský dvůr Karla Velikého nařizuje všem velkostatkům, aby zásobily dvůr kromě jiného také hořčicí.
Hořčice jako lék
Také staří Řekové a Římané používali hořčici k masu, kde měla v kuchyni výsadní postavení. Hippokratés se o hořčici zmiňuje i z lékařského hlediska. Pythagoras ji doporučoval mimo jiné jako lék proti uštknutí hadem či škorpionem. A používala se také na léčení epilepsie, bolesti zubů, hlavy nebo revmatismu.
Bez hořčice ani ránu
Francouzský král Louis XI. prý cestoval se svým hrnečkem hořčice, pro případ, že by mu ji hostitelé nenabídli u hodovní tabule. Bylo to právě ve Francii, kde se zrodila první legendární hořčice - dijonská. V České republice je nejoblíbenější plnotučná hořčice, která je zcela specifická. Začala se u nás vyrábět jako první společně s hořčicí stolní.
Hořčice se vyrábí ze semen rostliny hořčice bílé, která patří do stejné čeledi jako například brokolice nebo kedlubny. Je to jednoletá bylina, která dosahuje výšky až 120 centimetrů. Květy má žluté, tvoří hroznovitá květenství, která obsahují malá kulatá a černá semena. A právě tato semena se suší, poté rozdrtí, namelou, přidá se voda, koření, dochucovadla a přírodní barviva. Nastane enzymatický proces, během kterého vznikne typická žlutohnědá kaše, která se plní do kelímků tak, jak to známe z obchodů.
Český originál
Barva hořčice není ve skutečnosti žlutohnědá. Dobarvuje se přírodními barvivy. Bez nich by měla nevábnou našedlou barvu. Českou plnotučnou charakterizuje její ostřejší chuť silice, což je přirozená součást výrobku. Pomocí enzymu se ve vodním prostředí nastartuje proces, kdy se začne silice tvořit. Nedá se nahradit žádným dochucovadlem. V cizině podobnou typickou chuť hořčice nenajdeme. Silice ovšem časem ztrácí svou příchuť, proto je dobré ji skladovat v lednici, aby vydržela čerstvá co nejdéle.
A jak poznáme kvalitní plnotučnou hořčici? Barva a konzistence nehrají hlavní roli. Nejdůležitější je kvalita hlavní suroviny – tedy hořčice bílé. Do výrobku se promítne, jak se s plodinou zacházelo, jaké podmínky měla během pěstování.
Zajímavost
Hořčice má i své muzeum v americkém Wisconsinu, kde se slaví mezinárodní den hořčice. Je zde k vidění kolem 4 600 balení z 60 zemí světa. Vystavují se tu i různé důležité předměty mapující historii hořčice. Součástí je i obchůdek s nabídkou ochucovadla od různých výrobců. Nabízejí i českou plnotučnou hořčici, která patří mezi sortiment osmi nejprodávanějších.