Vánoce (tradice a jídlo)
More actions
Obrázky jsou pouze ilustrační. Máte vlastní foto receptu? Nahrajte jej pomocí naší aplikace, dostupné pro iOS, iPadOS, macOS a Android.
Kdy začínají? Vánoce to není jenom Štědrý den. Celý ten kouzelný vánoční čas začíná dávno před
24. prosincem. Startuje nedělí, která je nejbližší 30. listopadu. Tehdy začíná advent, jenž trvá čtyři týdny. Proto se na stoly dávají adventní věnce, které mají čtyři svíčky a každou neděli se zapálí jedna. Naši předkové si svátky užívali. Naposledy si zajuchali 22. listopadu na
svatou Cecilii, která je patronkou muzikantů. V ten den se hrálo, zpívalo a tančilo, aby pak nastal klid. Čas přástek, svátečních příprav, a hlavně půstu. Půst neznamená, žeby naši předkové drželi hladovku. Kdepak, jen se stravovali vlastně vegetariánsky. Bylo zakázáno maso, vejce, mléko a sýr.
Barbora. Svátek svaté Barbory, který se 4. prosince, ten se slavil velmi důsledně a slaví se i dnes. Věřilo se, že Barbora je laskavá osoba, která přichází v bílém hávu a rozdává dárky. Hlavně ovoce a ořechy pro děti hodné. Domluvy - někdy i pár ran metlou - pro děti zlobivé. Do dnešních dnů tento svátek vešel jako den významný pro vdavekchtivé dívky. Ty si mají právě 4. prosince utrhnout třešňovou nebo višňovou větévku a pak o. Štědrého dne pečovat. Vykvete-li, je sňatek do roka jistý. Nevykvete-li, pak si dívka ještě musí nejméně jeden rok počkat. V některých krajích barbora nadělovala dárky dětem jako Mikuláš, někde chodívalo s dárky Barborek víc. Vešly do domu, dětem zavelely, aby se pomodlily a pak je obdarovaly.
Mikuláš Mikuláš má svůj skutečný předobraz. Byl jím biskup z Myry v Malé Asii, který se narodil v roce 250, a byl údajně muž štědrý, spravedlivý a moudrý. Proto je považován za patrona šťastného manželství a také za patrona obchodníků. Lidé velmi často právě na svátek svatého Mikuláše uzavírali sňatky a obchody, což je někdy vlastně totéž. I manželství se občas stává obchodem. Nicméně Mikuláš byl také ochráncem školních dětí, mlynářů a námořníků. Za takového patrona si ho zvolily národy žijící u moře, zejména Bulhaři a Řekové. Také v Čechách zahájil Mikuláš svou kariéru jako patron plavců a mostů, ale později už si šetřil síly na 6. prosince, kdy v doprovodu anděla a čerta navštěvoval domácnosti s dětmi, aby vyplácel o odměňoval. Mikuláš míval i ženský protějšek. Někde totiž nadělovala Mikuláška nebo také Mikulášova matička. A dělala totéž, co Mikuláš. Na zlobivé děti měla proutek, pro hodné dárky v košíku. Ale prý nakonec obdarovala i děti zlobivé.
AmbrožDneska už se málo ví, že Mikuláš nebyl jediným dobrodějem, který rozdával dárky. V některých místech se věřilo na Ambrože, který má svátek jeden den po Mikuláši. Ambrož si vybral za své teritorium hlavně střední Čechy, kde v dlouhém bílém rouchu a s černou špičatou čepicí procházel krajem a rozhazoval bonbóny. Když ho viděly děti a sbíhaly se, aby si bonbóny sesbíraly, Ambrož jim to znesnadňoval: honil je metlou a ony musely prokázat hodně šikovnosti, aby nějaký sebraly.
Perchta. Perchta je známá historická postava. Tak se jmenovala paní rožmberského panství, která podle pověsti celá v bílém prochází v noci zámeckými chodbami. Proto se jí říká Bílá paní. Ale Perchta byla také jakási přísná Mikulášova příbuzná. Věřilo se na ni především v jižních Čechách, kde dětem vyhrožovala a strašila je. Hlavně jim vyčítala, že nejsou skromné a nedrží půst. Kdo by ale čekal od Perchty dárek, nedočkal by se. Na dárky si nepotrpěla. Ovšem, pokud nebudeme považovat za dárek už pouhou její návštěvu mezi lidmi.
Vrtibába. Také jedna z postav, na něž se dnes už zapomnělo. A přitom tato osoba se zjevovala na mnoha místech a také se jí různě říkalo. Třeba Klovcová bába, Šťuchavá bába nebo také Štědrá bába. Moc krásy nepobrala, byla nosatá, kostnatá. Chodila s metlou, kterou vyhrožovala a vyplácela. Ale měla i svou příjemnou tvář. Když se na ni nikdo nedíval, položila za dveře dárky a rychle zmizela.
Ometačka Nemá moc hezké jméno a přitom to byla docela sympatická osoba. Chodívala v černém, vplížila se do domu, mlčky třikrát ometla plotnu, čímž jí a také hospodyni požehnala. Když dům svou návštěvou poctila, dal se čekat velmi dobrý rok hrnce na plotně byly celý rok po její návštěvě plné. Ometačka měla leckde i mužský protějšek ometače, který plnil stejnou roli. Popřál krásné svátky a naplnil hrnce.
Lucie. Lucie noci upije říká se odjakživa a je to trochu divné. Lucie má totiž svátek 13. prosince a přitom nejkratší den máme až 21. prosince. Přesto se Lucie slaví jako svátek světla, kdy půvabná dívka vejde do domu, vymete každý kout a nese si talířek s plápolajícím ohněm. V severských státech nikdy nic zlého neudělá, je krásná a milá. U nás bývala trochu vzteklá a někdy dokonce držela v ruce nůž a nebezpečně se jím oháněla. Svátek Lucie se objevil v roce 1528. Tehd yještě neplatil gregoriánský kalendář. Ten začal platit až od roku 1582, u nás ještě o dva roky později. Tehdy se k pondělku 6. ledna přidalo deset dnů. Je to přesně těch 10 dnů, které dělí svátek Lucie od 23. prosince, kdy Lucie opravdu noci upije a dny se začnou prodlužovat.
Půst Kdoví, jestli se ještě dneska najdou lidé, kteří striktně dodržují prastaré štědrovečerní zvyky! Možná vidina zlatého prasátka už není tak silná, jako bývala u našich předků. Ti se postili už od večera předcházejícího Štědrému dni a půst trval až do první hvězdy. Tedy do doby, kdy se setmí a na obloze se objeví první hvězda. Tehdy se zapálily svíčky na vánočním stromku a mohlo se usednout k prostřenému stolu.
Vánoční stromek
Stromek je poměrně mladým vánočním symbolem. Poprvé se ozdobené stromky objevily v Německu v 1. století. Zmínku o tom najdeme v kronice města Brémy z roku 1570. Tamní cechovní spolek ozdobil krásnou jedli a na slavnost pozval děti řemeslníků, aby společně oslavily svátky. Od 2. poloviny 17. století se stromky zdobily v rodinách, nejdřív protestantských, později i v katolických. Postupně se zvyk zdobit si stromek rozšířil z Německa do celé Evropy. Jeho rozšíření pomohla hlavně německo-francouzská válka (1870-71), tehdy si němečtí vojáci zdobili stromečky, aby se aspoň symbolicky vrátili domů, ke svým blízkým. Stromek byl jakýmsi poutem s domovem. Francouzům se to zalíbilo a se vzpomínkou na vánoční stromky pak přišli po válce domů. V Čechách a na Moravě se stromky začaly zdobit na začátku 19. století. Nejdříve se samozřejmě zdobily v bohatých rodinách, teprve mnohem později se stromek objevil i v těch nejchudších chalupách. Většinou se stavěl na stůl, ale v některých domech ho věšeli ke stropu. Důležité je i odstrojení stromku. Nutně musel být odstrojen den po Třech králích, ne že stál v pokoji ještě v únoru. Dřevo se rozřezalo, vhodilo do kamen a uvařilose na něm něco dobrého. Den rozřezání stromku byl velmi důležitý. Kdyby totiž byl stromek rozřezán před svátkem Tří králů, stihlo by dům neštěstí.
Ježíšek. Ježíšek přišel z Německa, stejně jako vánoční stromeček. Na jihu Německa mu říkali Christkind, na severu Weinachtsmann. Tuhle postavičku si převzali i naši předkové, a tak se „krystyndle” začal objevovat s dárky i v českých a moravských domácnostech. Ale přicházel až den po Štědrém večeru, na Boží hod vánoční. Teprve koncem 19. století se jeho dnem stal 24. prosinec.
Dárky Dnes je bereme jako velmi důležitou součást Štědrého večera. Ne-li dokonce nejdůležitější. Ale dárky původně Vánoce neprovázely! Poprvé se objevily až v 16. století. Do té doby se dávaly k Novému roku. Ostatně v mnoha zemích se dodnes dávají až na Nový rok. Například v Rusku. V našich zemích dárky nosil hlavně Mikuláš, ale nebyly to dárky, na které jsme zvyklí dnes. Většinou se darovala jablka, ořechy, sladkosti.
Betlémy První betlém se objevil v roce 1223 v Itálii. Svatý František z Assisi, velký přítel zvířat, tehdy v lese postavil prosté jesličky. Ježíšek v nich sice nebyl, ale z jedné strany byl uvázán oslík, z druhé volek. K jesličkám přizval František vesničany a sloužil mši. Na mši přišli také zvědaví obyvatelé z širokého okolí a tak se jim tento obřad zalíbil, že si žádali příští rok jeho opakování. U nás se betlém objevil v roce 1562. Postavili ho jezuité v pražském kostele. Byla v něm postava Jezulátka, Josefa a Marie všechny v životní velikosti, nescházel ani oslík a volek. Všechny postavy měly krásná roucha, volek měl pozlacené rohy.