Akce

Sacharin: Porovnání verzí

Z WikiFood Recepty

Založena nová stránka s textem „'''Sacharin''' (též '''cukerín''', '''cukerin''' a '''zuckerin''', E954, systematický název 2H-1λ-6,2-benzothiazol-1,1,3-trion) je neenergetické n…“
 
fix Category->Kategorie; fix double space; add 3 wikilinks
 
Řádek 1: Řádek 1:
'''Sacharin''' (též '''cukerín''', '''cukerin''' a '''zuckerin''', E954, systematický název 2H-1λ-6,2-benzothiazol-1,1,3-trion) je neenergetické [[náhradní sladidlo]], které vynalezl roku 1878 chemik Constantin Fahlberg. Chutí je asi pětsetkrát sladší než [[cukr]], má však nepříjemný hořký chuťový dojezd.
'''Sacharin''' (též '''cukerín''', '''cukerin''' a '''zuckerin''', E954, systematický název 2H-1λ-6,2-benzothiazol-1,1,3-trion) je neenergetické [[náhradní sladidlo]], které vynalezl roku 1878 chemik Constantin Fahlberg. Chutí je asi pětsetkrát sladší než [[cukr]], má však nepříjemný hořký chuťový dojezd.\n\nV 19. století byl sacharin pro svou cenu a postavení nedostatkového zboží pašován obyvateli horských oblastí českého pohraničí – zejména na hranici s Německem. Pašování cukerinu za dob Rakouska-Uherska si vzal spisovatel Franta Sauer jako námět pro svoji knihu Pašeráci.\n\n== Vlastnosti ==\nSacharin je bílá krystalická látka či bílý krystalový prášek bez zápachu nebo s nepatrnou aromatickou vůní. Ve vodě je prakticky nerozpustný, dobře rozpustný je v zásaditých roztocích a mírně rozpustný je v ethanolu. Jedná se o poměrně kyselou sloučeninu, která tvoří nejčastěji soli se sodíkem, které jsou ve vodě dobře rozpustné. Méně častější soli sacharinu jsou vápenaté a draselné.\n\n== Historie ==\nSacharin byl objeven v roce 1879 a je spojován se jménem chemika Constantina Fahlberga působícího na Univerzitě Johnse Hopkinse v USA. Méně je známo jméno Ira Ramsena, který tuto látku náhodně objevil v laboratoři spolu s Fahlbergem. Nicméně Fahlberg byl rychlejší, nechal si sacharin patentovat a značně na něm zbohatl. Sacharin byl používán od roku 1887. Byl hojně užíván v době, kdy byl nedostatek [[Cukr|cukru]], např. při první světové válce. Ačkoli byly po roce 1945 některé nápoje doslazovány kombinací [[Sacharóza|sacharózy]] a sacharinu, nápoje s nižším obsahem cukru začaly být více oblíbené až po představení [[Aspartam|aspartamu]] v 80. letech.\n\n== Použití ==\nSpolu s aspartamem patří mezi nejpoužívanější nízkoenergetická sladidla. Jsou jím doslazovány potraviny, nápoje a také zubní pasty. Využití nachází i ve farmacii, kde slouží k úpravě chuti. Původní výhodou při využití sacharinu v potravinářském průmyslu byla jeho nízká cena, s postupným nárůstem obezity však nabyl na významu pro snížení kalorií. Jeho nevýhodou je hořká pachuť.\n\n== Reference ==\n''V tomto článku byly použity texty z článku [https://cs.wikipedia.org/wiki/Sacharin Sacharin] na české Wikipedii.''\n\n[[Kategorie:Cukr a jiná sladidla]]
 
V 19. století byl sacharin pro svou cenu a postavení nedostatkového zboží pašován obyvateli horských oblastí českého pohraničí – zejména na hranici s Německem. Pašování cukerinu za dob Rakouska-Uherska si vzal spisovatel Franta Sauer jako námět pro svoji knihu Pašeráci.
 
== Vlastnosti ==
Sacharin je bílá krystalická látka či bílý krystalový prášek bez zápachu nebo s nepatrnou aromatickou vůní. Ve vodě je prakticky nerozpustný, dobře rozpustný je v zásaditých roztocích a mírně rozpustný je v ethanolu. Jedná se o poměrně kyselou sloučeninu, která tvoří nejčastěji soli se sodíkem, které jsou ve vodě dobře rozpustné. Méně častější soli sacharinu jsou vápenaté a draselné.
 
== Historie ==
Sacharin byl objeven v roce 1879 a je spojován se jménem chemika Constantina Fahlberga působícího na Univerzitě Johnse Hopkinse v USA. Méně je známo jméno Ira Ramsena, který tuto látku náhodně objevil v laboratoři spolu s Fahlbergem. Nicméně Fahlberg byl rychlejší, nechal si sacharin patentovat a značně na něm zbohatl. Sacharin byl používán od roku 1887. Byl hojně užíván v době, kdy byl nedostatek cukru, např. při první světové válce. Ačkoli byly po roce 1945 některé nápoje doslazovány kombinací sacharózy a sacharinu, nápoje s nižším obsahem cukru začaly být více oblíbené až po představení aspartamu v 80. letech.
 
== Použití ==
Spolu s aspartamem patří mezi nejpoužívanější nízkoenergetická sladidla. Jsou jím doslazovány potraviny, nápoje a také zubní pasty. Využití nachází i ve farmacii, kde slouží k úpravě chuti. Původní výhodou při využití sacharinu v potravinářském průmyslu byla jeho nízká cena, s postupným nárůstem obezity však nabyl na významu pro snížení kalorií. Jeho nevýhodou je hořká pachuť.
 
== Reference ==
''V tomto článku byly použity texty z článku [https://cs.wikipedia.org/wiki/Sacharin Sacharin] na české Wikipedii.''
 
[[Category:Cukr a jiná sladidla]]

Aktuální verze z 8. 10. 2025, 14:04

Sacharin (též cukerín, cukerin a zuckerin, E954, systematický název 2H-1λ-6,2-benzothiazol-1,1,3-trion) je neenergetické náhradní sladidlo, které vynalezl roku 1878 chemik Constantin Fahlberg. Chutí je asi pětsetkrát sladší než cukr, má však nepříjemný hořký chuťový dojezd.\n\nV 19. století byl sacharin pro svou cenu a postavení nedostatkového zboží pašován obyvateli horských oblastí českého pohraničí – zejména na hranici s Německem. Pašování cukerinu za dob Rakouska-Uherska si vzal spisovatel Franta Sauer jako námět pro svoji knihu Pašeráci.\n\n== Vlastnosti ==\nSacharin je bílá krystalická látka či bílý krystalový prášek bez zápachu nebo s nepatrnou aromatickou vůní. Ve vodě je prakticky nerozpustný, dobře rozpustný je v zásaditých roztocích a mírně rozpustný je v ethanolu. Jedná se o poměrně kyselou sloučeninu, která tvoří nejčastěji soli se sodíkem, které jsou ve vodě dobře rozpustné. Méně častější soli sacharinu jsou vápenaté a draselné.\n\n== Historie ==\nSacharin byl objeven v roce 1879 a je spojován se jménem chemika Constantina Fahlberga působícího na Univerzitě Johnse Hopkinse v USA. Méně je známo jméno Ira Ramsena, který tuto látku náhodně objevil v laboratoři spolu s Fahlbergem. Nicméně Fahlberg byl rychlejší, nechal si sacharin patentovat a značně na něm zbohatl. Sacharin byl používán od roku 1887. Byl hojně užíván v době, kdy byl nedostatek cukru, např. při první světové válce. Ačkoli byly po roce 1945 některé nápoje doslazovány kombinací sacharózy a sacharinu, nápoje s nižším obsahem cukru začaly být více oblíbené až po představení aspartamu v 80. letech.\n\n== Použití ==\nSpolu s aspartamem patří mezi nejpoužívanější nízkoenergetická sladidla. Jsou jím doslazovány potraviny, nápoje a také zubní pasty. Využití nachází i ve farmacii, kde slouží k úpravě chuti. Původní výhodou při využití sacharinu v potravinářském průmyslu byla jeho nízká cena, s postupným nárůstem obezity však nabyl na významu pro snížení kalorií. Jeho nevýhodou je hořká pachuť.\n\n== Reference ==\nV tomto článku byly použity texty z článku Sacharin na české Wikipedii.\n\n