Akce

Houby: Porovnání verzí

Z WikiFood Recepty

Bez shrnutí editace
Bez shrnutí editace
Řádek 2: Řádek 2:


Sběr hub se "sportem" oblíbeným v mnoha zemích, třebaže nálezy jsou různě velké a různě kvalitní. Např. v Americe roste kolem padesáti jedlých druhů hub, další jsou nejedlé. Určité druhy rodu ''Amanita'' jsou smrtelně jedovaté, ''Amanita phalloides'' (muchomůrka hlíznatá) je známá jako "kalich smrti" nebo - ještě malebněji - "anděl smrti". Druhy rodu ''Psilocybe'', rostoucí v Mexiku, jsou halucinogenní, Indiáni je kdysi považovali za posvátné. Amatérští houbaři by měli sbírat jen ty houby, které dobře znají a snadno určí, jako je smrž, považovaný za nejskvělejší ze všech hub, pýchavka a další. Existují i různé mykologické poradny, ve kterých houbařům poradí odborníci.
Sběr hub se "sportem" oblíbeným v mnoha zemích, třebaže nálezy jsou různě velké a různě kvalitní. Např. v Americe roste kolem padesáti jedlých druhů hub, další jsou nejedlé. Určité druhy rodu ''Amanita'' jsou smrtelně jedovaté, ''Amanita phalloides'' (muchomůrka hlíznatá) je známá jako "kalich smrti" nebo - ještě malebněji - "anděl smrti". Druhy rodu ''Psilocybe'', rostoucí v Mexiku, jsou halucinogenní, Indiáni je kdysi považovali za posvátné. Amatérští houbaři by měli sbírat jen ty houby, které dobře znají a snadno určí, jako je smrž, považovaný za nejskvělejší ze všech hub, pýchavka a další. Existují i různé mykologické poradny, ve kterých houbařům poradí odborníci.
== Pěstování hub ==
Neznalost podmínek růstu a životního cyklu hub byla všeobecně rozšířena až do roku 1678, kdy francouzský botanik Marchant dokázal, že houby jsou tzv. plodnice vyrůstající z podhoubí, vláknitého mycelia, které roste těstě pod povrchem půdy. Pařížští obchodníci se zeleninou pohotově převedli teorii do praxe a přenesli podhoubí z přírody do pařeniště s koňským hnojem. Položili tak základy pozoruhodně úspěšně se rozvíjejícího obchodu.
V 90. letech minulého století francouzští vědci upevnili dlouhodobý francouzský monopol v obchodování s houbami, neboť vyvinuli tzv. pasterizované podhoubí, a tím zaručili spolehlivější úrodu plodnic. Američtí zelináři, kteří začali s pěstováním hub v New Yorku, převzali francouzskou metodu koncem 19. století. Dnes průmyslová výroba hub vzkvétá nejvíce v Evropě, ve Spojených státech, Austrálii a v Jižní Americe.
Jinde ve světě, hlavně v Číně a Japonsku je pěstování hub závislé na místní produkci jen v menším měřítku. V Evropě je trh s houbami stabilizovaný. [[Ryzec pravý]] (''Lactarius deliciosus'') se sbírá v jehličnatých lesích a prodává se sušený podobně jako hřiby a lišky ve Francii, Itálii, Polsku a Německu. V těchto zemích se prodává přes tři sta druhů jedlých hub. V současné době se uměle pěstuje pět různých druhů hub: [[žampiony]], [[francouzské lanýže]], [[italské lanýže]], [[kukmák]], [[bolcovitka]] a japonský [[houževnatec]], u nás [[hlíva ústřičná]]. [[Čirůvka matsutake]] z Japonska se sice nepěstuje, ale běžně se sbírá v přírodě a vyváží.
== Houby v kuchyni ==


[[Category:Houby (suroviny)]]
[[Category:Houby (suroviny)]]

Verze z 12. 1. 2019, 17:42

Houby se sbírají v přírodě, několik málo druhů se pěstuje v umělých podmínkách. Prodávají se čerstvé, konzervované, nakládané nebo sušené. Připravují se z nich omáčky, kečupy a nejrůznější pokrmy ve většině zemí celého světa. Obsahují asi 80 % vody, 8 % cukrů a 1 % tuku. Jsou také zdrojem bílkovin, vitamínů, riboflavinu, tiaminu a minerálních látek, jako je železo, měď, draslík a fosfor.

Sběr hub se "sportem" oblíbeným v mnoha zemích, třebaže nálezy jsou různě velké a různě kvalitní. Např. v Americe roste kolem padesáti jedlých druhů hub, další jsou nejedlé. Určité druhy rodu Amanita jsou smrtelně jedovaté, Amanita phalloides (muchomůrka hlíznatá) je známá jako "kalich smrti" nebo - ještě malebněji - "anděl smrti". Druhy rodu Psilocybe, rostoucí v Mexiku, jsou halucinogenní, Indiáni je kdysi považovali za posvátné. Amatérští houbaři by měli sbírat jen ty houby, které dobře znají a snadno určí, jako je smrž, považovaný za nejskvělejší ze všech hub, pýchavka a další. Existují i různé mykologické poradny, ve kterých houbařům poradí odborníci.

Pěstování hub

Neznalost podmínek růstu a životního cyklu hub byla všeobecně rozšířena až do roku 1678, kdy francouzský botanik Marchant dokázal, že houby jsou tzv. plodnice vyrůstající z podhoubí, vláknitého mycelia, které roste těstě pod povrchem půdy. Pařížští obchodníci se zeleninou pohotově převedli teorii do praxe a přenesli podhoubí z přírody do pařeniště s koňským hnojem. Položili tak základy pozoruhodně úspěšně se rozvíjejícího obchodu.

V 90. letech minulého století francouzští vědci upevnili dlouhodobý francouzský monopol v obchodování s houbami, neboť vyvinuli tzv. pasterizované podhoubí, a tím zaručili spolehlivější úrodu plodnic. Američtí zelináři, kteří začali s pěstováním hub v New Yorku, převzali francouzskou metodu koncem 19. století. Dnes průmyslová výroba hub vzkvétá nejvíce v Evropě, ve Spojených státech, Austrálii a v Jižní Americe.

Jinde ve světě, hlavně v Číně a Japonsku je pěstování hub závislé na místní produkci jen v menším měřítku. V Evropě je trh s houbami stabilizovaný. Ryzec pravý (Lactarius deliciosus) se sbírá v jehličnatých lesích a prodává se sušený podobně jako hřiby a lišky ve Francii, Itálii, Polsku a Německu. V těchto zemích se prodává přes tři sta druhů jedlých hub. V současné době se uměle pěstuje pět různých druhů hub: žampiony, francouzské lanýže, italské lanýže, kukmák, bolcovitka a japonský houževnatec, u nás hlíva ústřičná. Čirůvka matsutake z Japonska se sice nepěstuje, ale běžně se sbírá v přírodě a vyváží.

Houby v kuchyni