Žralok

Žralok se jako potravina využívá v mnoha přímořských kulturách, především v Asii, na Islandu a v některých afrických zemích. V Evropě se žraločí maso prodává pod různými obchodními názvy a řada spotřebitelů si ani neuvědomuje, že žraloka konzumuje.

Maso

Žraločí maso je pevné, bílé až narůžovělé, bez drobných kostí – žraloci mají chrupavčitou kostru. Chuťově připomíná mečoune nebo tuňáka. Maso je třeba po ulovení rychle zpracovat, protože žraloci vylučují močovinu skrze kůži, což může způsobit nepříjemný amoniakalní zápach.

Příprava

• Steaky – žraločí plátky se marinují v citrónu a grilují
• Smažené – obalené v těstíčku, populární v britském fish and chips
• Sušené – v Africe a Asii se žraločí maso suší na slunci
• Žraločí polévka z ploutví – tradiční čínský pokrm (dnes kontroverzní)
• Hákarl – islandský kvašený žralok, jedna z nejextrémnějších potravin

Kontroverze

Lov žraloků čelí kritice kvůli ohrožení populací mnoha druhů. Praktika shark finning (odřezávání ploutví) je v EU zakázána. Žraločí maso může obsahovat zvýšené hladiny rtuti, proto se nedoporučuje konzumovat často.

V českých obchodech se žraločí maso vyskytuje sporadicky, obvykle ve specializovaných rybárnách.