Kukuřice

Kukuřice cukrová (Zea mays) pochází z Ameriky, ale v současné době se pěstuje na celém světě. Na trh přichází před úplným dozráním, a to čerstvá, mražená nebo konzervovaná, a používá se jako jiné zeleniny – vaří se nebo peče a podává s máslem. Z kukuřice se vaří i polévka, může se rozvařit na kaši či smažit ve fritovacím hrnci; zralá zrna se melou na kukuřičnou moučku, ze které se peče chleba, vdolky a připravují další pokrmy.

V rozvinutých zemích se kukuřice pěstuje převážně jako krmivo pro dobytek, ať už ve formě zrna či siláže, nebo jako surovina pro zpracovatelský průmysl. Její přímá spotřeba jako potraviny je okrajová, přestože roste význam sladké kukuřice jako zeleniny. V potravinářském průmyslu slouží kukuřice jako zdroj oleje, škrobu, glukózy, fruktózového sirupu a bioetanolu. Uvažuje se rovněž o použití kukuřice pro výrobu biodegradovatelných plastů a proteinů pro medicínské účely.

V rozvojových zemích Latinské Ameriky a v Africe je kukuřice převážně spotřebována jako hlavní zdroj kalorií pro venkovské obyvatelstvo. V rozvojových zemích Asie je zhruba vyrovnané její použití jako potraviny i jako krmiva. Ve své domovské zemi Mexiku je kukuřice nedílnou součástí kultury a je nejenom přítomná téměř ve všech potravinách, ale suché stonky se používají jako stavební materiál pro ohrady a střešní krytiny, listy pro tvorbu rohoží atd. Ze světové produkce kukuřice na zrno se přímo jako potravina spotřebuje zhruba 21 %.

Nedozrálé kukuřičné klasy počítáme právem k lahůdkové zelenině. Zrna musí být měkká, sladká, barvy krémově bílé, nikoli žluté. Na našem trhu se (ke škodě spotřebitelů i pěstitelů) čerstvé kukuřičné klasy téměř nevyskytují. Kukuřičné klasy vaříme buď vcelku, nebo zrna vyloupeme a upravujeme stejně jako hrášek.