Mořská voda

Mořská voda obsahuje přibližně 3,5 % rozpuštěných minerálních látek, především chlorid sodný (sůl), a v kulinářství se využívá jak přímo k vaření, tak jako surovina pro výrobu mořské soli.

Vaření v mořské vodě

V přímořských oblastech Středomoří je tradiční praxí vařit těstoviny, brambory nebo mořské plody přímo v mořské vodě. Výsledkem je jemná slanost a minerální podtón, kterého nelze dosáhnout pouhým přidáním kuchyňské soli do sladké vody. Italští rybáři odjakživa připravovali chobotnici povařením v moři – kolagen v mase se pozvolna rozloží a maso získá hedvábnou texturu.

Při vaření těstovin v mořské vodě je třeba počítat s tím, že obsah soli je vyšší než běžné osolení hrnce. Proto se často mořská voda ředí sladkou v poměru přibližně 1:1.

Mořská sůl

Odpařováním mořské vody v mělkých solivarech vzniká mořská sůl, ceněná pro obsah stopových prvků jako hořčík, vápník a draslík. Nejznámější druhy jsou fleur de sel z francouzského Guérande nebo Maldon z anglického pobřeží. Oproti rafinované soli má mořská sůl komplexnější chuť a vlhčí strukturu.

Minerální složení

Kromě chloridu sodného obsahuje mořská voda desítky dalších prvků. V gastronomii je důležitý zejména jód, který přirozeně obohacuje pokrmy připravované v přímořských kuchyních. Vysoký obsah hořčíku může při nadměrném použití způsobit nahořklou pachuť.

Bezpečnost

Surová mořská voda může obsahovat bakterie, mikroplasty a znečišťující látky. Pro kuchyňské použití se doporučuje vodu převařit nebo používat filtrovanou mořskou vodu, kterou dnes nabízejí specializované obchody pod značkami jako Agua de Mar nebo Ibiza y Formentera.