Okurka

Okurka setá, salátová (Cucumis sativus) – třebaže okurka nepatří právě mezi tykve, náleží do stejné čeledi. Okurky pocházejí z Indie a od starověku se pěstují ve dvou základních typech: dlouhé, tenké a hladké (vyžadují skleník nebo pařeniště) a silné, s drsnou slupkou, které se pěstují ve volné půdě. Jsou k dostání po celý rok, ať už čerstvé nebo naložené. Pojídají se syrové i vařené. V Indii se okurka přidává do osvěžujícího jogurtu, kterým se zjemňují pokrmy kořeněné kari. Ve Skandinávii přidávají do okurkového salátu kysanou smetanu a Francouzi ho zdobí osolenou šlehačkou. Okurka se může solit, přidávat do polévky a do omáčky (zejména s povařeným lososem) a do salátů. Osolením nastrouhaná okurka uvolní vodu, kterou můžeme případně před přidáním dresinku slít.

Nedozrálé dužnaté plody salátových okurek používáme nejen k přípravě salátů, ale i teplých pokrmů, většinou v kombinaci s jinými zeleninami výraznější chuti. Rychlené okurky obvykle neloupeme, protože jemná slupka po rozkrájení působí dekorativně. Z polních okurek před rozkrájením odstraníme semena.