Makrobiotika
Z WikiFood Recepty
Makrobiotika je stravovací a životní filosofie inspirovaná tradiční japonskou stravou a principem rovnováhy jin a jang. V kuchyni klade důraz na celozrnné obiloviny, luštěniny, fermentované potraviny a sezónní zeleninu.
Původ
[editovat]Makrobiotiku popularizoval japonský filosof George Ohsawa ve 20. století, později ji rozvinul jeho žák Michio Kushi v USA. Název pochází z řečtiny: makros (velký) + bios (život). Přestože vychází z východní filosofie, v praxi jde o konkrétní způsob stravování.
Základní principy
[editovat]Poměr potravin
[editovat]- 40–60 % – celozrnné obiloviny (hnědá rýže, proso, ječmen, pohanka)
- 20–30 % – zelenina (vařená i syrová, sezónní)
- 5–10 % – luštěniny (čočka, cizrna, adzuki)
- 5–10 % – polévka (zejména miso polévka)
- Doplňkově – mořské řasy, nakládaná zelenina, semena
Co se omezuje nebo vylučuje
[editovat]- Rafinovaný cukr a sladidla
- Mléčné výrobky
- Většina živočišných produktů (ryby jsou povoleny příležitostně)
- Silně zpracované potraviny
- Tropické ovoce v mírném pásu (princip lokálnosti)
- Lilekovité (rajčata, paprika, lilek, brambory)
Klíčové potraviny
[editovat]- Miso – fermentovaná sójová pasta, základ polévek
- Tofu – sójový tvaroh, hlavní zdroj bílkovin
- Tempeh – fermentované sójové boby
- Umeboshi – naložené japonské švestky
- Gomasio – sezamová sůl (pražený sezam + mořská sůl)
- Kukicha – japonský čaj ze stonků čajovníku
- Mořské řasy – wakame, kombu, nori
Makrobiotické vaření
[editovat]Příprava jídla je v makrobiotice rituálem. Důraz se klade na:
- Klidné prostředí při vaření
- Přírodní nádobí – keramika, litina, dřevo
- Přirozené koření – zázvor, daikon, shoyu
- Minimální zpracování surovin
- Vaření podle sezóny a klimatu