Makrobiotika

Makrobiotika je stravovací a životní filosofie inspirovaná tradiční japonskou stravou a principem rovnováhy jin a jang. V kuchyni klade důraz na celozrnné obiloviny, luštěniny, fermentované potraviny a sezónní zeleninu.

Původ

Makrobiotiku popularizoval japonský filosof George Ohsawa ve 20. století, později ji rozvinul jeho žák Michio Kushi v USA. Název pochází z řečtiny: makros (velký) + bios (život). Přestože vychází z východní filosofie, v praxi jde o konkrétní způsob stravování.

Základní principy

Poměr potravin

• 40–60 % – celozrnné obiloviny (hnědá rýže, proso, ječmen, pohanka)
• 20–30 % – zelenina (vařená i syrová, sezónní)
• 5–10 % – luštěniny (čočka, cizrna, adzuki)
• 5–10 % – polévka (zejména miso polévka)
• Doplňkově – mořské řasy, nakládaná zelenina, semena

Co se omezuje nebo vylučuje

• Rafinovaný cukr a sladidla
• Mléčné výrobky
• Většina živočišných produktů (ryby jsou povoleny příležitostně)
• Silně zpracované potraviny
• Tropické ovoce v mírném pásu (princip lokálnosti)
• Lilekovité (rajčata, paprika, lilek, brambory)

Klíčové potraviny

• Miso – fermentovaná sójová pasta, základ polévek
• Tofu – sójový tvaroh, hlavní zdroj bílkovin
• Tempeh – fermentované sójové boby
• Umeboshi – naložené japonské švestky
• Gomasio – sezamová sůl (pražený sezam + mořská sůl)
• Kukicha – japonský čaj ze stonků čajovníku
• Mořské řasy – wakame, kombu, nori

Makrobiotické vaření

Příprava jídla je v makrobiotice rituálem. Důraz se klade na:

• Klidné prostředí při vaření
• Přírodní nádobí – keramika, litina, dřevo
• Přirozené koření – zázvor, daikon, shoyu
• Minimální zpracování surovin
• Vaření podle sezóny a klimatu

Ukázka denního jídelníčku

• Snídaně – miso polévka s wakame a tofu, rýžová kaše
• Oběd – hnědá rýže, dušená zelenina, fazole adzuki
• Večeře – polévka z ječmene, tempeh s brokolicí, nakládaná zelenina